NEMUSÍM NIC A MŮŽU VŠECHNO

Jak vám to zní? Rezonuje to s vaším vnitřním přesvědčením nebo vás to tahá za uši a říkáte si, co je to za nesmysl?

Dovolte mi, abych pro tuto chvíli, rozdělila lidi na dvě skupiny. Pro zjednodušení je pojmenuji tvůrci a gaučáci.

Nebojte, nebude to žádný byznys elaborát.

Klasický představitel gaučáka je člověk, který i když nechce, tak musí. Chodí do práce, která ho nebaví. Chodí do práce, která ho neposouvá, nemotivuje. Je z ní otrávený a věčně si na něco nebo na někoho stěžuje. Nikdy neudělá nic navíc. Protože proč, když za to nic nemá?! Odpoledne tráví u televize nebo v nákupáku. Děti vede k tomu, že peníze mají jen zloději a ten kdo podniká, nikdy nemá peníze čisté. Ohrnuje nos nad každým, kdo se snaží udělat ze svého života něco lepšího. Ponižuje a uráží ty, kteří se snaží žít po svém. Kteří na sobě makají. A je jedno jestli jsou to kluci v posilovně, maminka na mateřský, která si přivydělává háčkováním čepiček pro miminka, důchodkyně zakládající klub pro seniory nebo soused opravující po nocích ve své garáži auta, aby se jeho rodina měla líp.

Nevidí dál, než na stůl ve svém obýváku. Takoví lidé mají pocit, že jsou se svými životy docela spokojení. Jen tu a tam se připlazí nespokojenost a začne šťourat a našeptávat, že by taky mohl zvednout to svoje zlenivělé těleso z gauče a začít žít. Opravdově, radostně. Naplnit svůj potenciál, který je dennodenně ubíjen pytlíkem čipsů k večernímu seriálu.

A člověk, gaučák, se začne zlobit. Začne být nevrlý a protivný na všechny kolem sebe. Pustí si zprávy, aby si zanadával a upustil tak trochu páry. A když to nepomůže, začne nadávat na šéfa, nehodné děti a studenou večeři, kterou mu manželka přinesla až pod nos (nebo ji manželka, nadávající na manžela, dostala od něj, abychom nikomu nekřivdili). A pak si zase spokojeně utře mastnou pusu, zvýší hlasitost na dálkovém ovládání a usne u televize jako špalek.

A ráno? Ráno se nic nezmění. Zazvoní budík a z ložnice se ozve rozmrzelé nadávání na nový den. A tak pořád dokola. Každý den, týden, měsíc, rok… .

A pak jsou tu tvůrci.

Jistě už tušíte, že u nich to bude vypadat jinak, než v obýváku gaučáka.

Na první pohled tam rozdíly nemusí být vůbec patrné. Zřejmě tam bude gauč, televize i konferenční stolek, na kterém bude ležet dálkové ovládání.

Rozdíl je totiž ukrytý někde jinde. Je v hlavě. V nastavení, životních prioritách, hodnotách, touhách a hlavně ve tvrdé dřině, kterou musí tvůrce, chce-li svůj život učinit pro něj snesitelným, podstoupit. Pro tvůrce se totiž život podobný tomu jaký žije gaučák, začne velmi brzy zajídat. Tvůrce potřebuje akci, rozvoj, posun. Není to tak, že by rád neodpočíval, nebo nesledoval televizi. Tvůrce si s klidným svědomím otevře i ten pytlík čipsů. Rozdíl je v tom, že aby byl pro něj život přijatelný, musí ho žít. Opravdově, s nadšením a odhodláním najít a naplnit svůj osud, své poslání.

Hledá cesty, rozvíjí se, buduje, učí se a zároveň tím, jak roste, inspiruje a motivuje ostatní k akci. Dodává jim svým příkladem odvahu vykročit na tu jejich jedinečnou cestu. Nebojí se údolí, ani louží. Nebojí se klopýtnutí ani tvrdého pádu. Ví, že to k jeho cestě patří. Že jen díky nezdarům mohou přijít nezapomenutelné okamžiky, které ho posouvají dál. Kam? Tam kam dojít má. A to je to pravé žití.
Nenajdeme ho na gauči u televize.

Najdeme ho jen a jen na cestě. Na cestě, která je někdy tak kamenitá, až nám rozdírá nohy do krve. Na cestě, která dovede být několik dlouhých dní zalitá sluncem zrcadlícím krásu celého světa do jedné malé, malinkaté tůňky, ze které můžeme po naší cestě pít.

Je jen na nás, zda zvolíme gauč za naše bezpečné útočiště, nebo si nazujeme pohorky, do batohu dáme záložní boty a lahev s vodou, namažeme housku máslem a přikrojíme pár koleček turisťáku. Je to jen a jen na nás. Nemůžeme se vymlouvat na rodiče, na osud, na špatného partnera, na děti. Nemůžeme se vymlouvat na nic.

A pokud ano, pak si jen lžeme do vlastní kapsy.

Volba je na vás.

Otevřete dneska večer čipsy nebo vytáhnete zaprášené pohorky ze skříně?

Přeji vám krásnou cestu! Třeba se na ní potkáme.

S láskou Daniela.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Obebírat články

    V případě, že chcete dostávat naše články ihned po zveřejnění stačí vyplnit email :-)

  • Kategorie