„ŘÍKAL, ŽE MĚ MILUJE“

Před rokem jsem napsala knihu. Knihu, ve které vyprávím příběh svého života. Respektive jeho dlouhou, temnou část. Knihu o lásce, která měla vydržet až na věky a která se změnila v noční můru pro mě a mé děti. Knihu o domácím násilí.

Nejednalo se o žádnou moji exhibici, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Věděla jsem, že ji napíšu už ten den, v dubnu roku 2012, kdy jsem od něj, se čtyřmi malými dětmi a psem v závěsu, utekla.

Utekli jsme ráno, když on ještě spal.

Kniha se jmenovala Cesta ze dna vzhůru. Proč jmenovala? Protože dneska už je její název jiný. A nejen on….

Knihu jsem původně vydala pod svým rodným příjmením, zkráceným o tradiční „ová“. Autorkou knihy tedy byla Daniela Maté.

Důvod byl prostý. STRACH.

Můj strach, který mě paralyzoval i při tvorbě obálky.

Bála jsem se, že mě na ní pozná. Nebyla jsem schopná celé dva dny potvrdit fotografii vybranou na původní obal. Byla jsem na ní já. Cítila jsem se v tu chvíli slabá a ohrožená. A to i přesto, že už jsme od něj byli čtyři roky pryč. Přesto mě STRACH v hloubi mé duše stále provázel.

Chtělo se mi zvracet, ale fotku na obálku jsem nakonec schválila.
Se jménem to bylo jiné. Tam jsem měla jasno hned. Nebudu Bulířová. To bylo příliš nebezpečné.

Nechala jsem se omotat slizkými chapadly strachu. Strachu, který měl být podle všech, a hlavně podle mě, už dávno pryč.
Čeho jsem se bála?

Toho, že mě za knihu zažaluje. Všechno u soudu popřel. Pochopitelně. Chtěl si zachránit vlastní zadek.

Měla jsem strach z dalších soudních tahanic, kde bych opět musela dokazovat to, že to o čem píšu, se mi opravdu stalo. Že jsem si nevymyslela jediné slovo! Že je to celé pravda!

Je pro mě stále nepochopitelné to, že nestačí mluvit pravdu. U soudu, instituce, kde by měla pravda prostě a jednoduše vyhrát. A pak se dozvíte, že je to „tabulkový systém“ a vy se buď do té tabulky vejdete, nebo ne.

Nechci se někam vejít! Chci, aby člověk, který mluví pravdu, měl zákon na své straně. Nic víc, nic míň.

Pod rodným příjmením jsem měla jistotu. Jistotu toho, že nebude tak lehké ukázat na mě, jako na jeho bývalou ženu, která ho zažalovala.

Jako Maté jsem byla připravena.

U soudu tvrdil, že nic z toho neudělal. Tak na které stránce se našel?! Na které stránce je popsáno to, co mně, nám dělal?!
A pak přišla kamarádka, která mi řekla, že ta obálka ji úplně odradila. Byla jako z knihovny její babičky. Překvapilo mě to, ale musela jsem s ní souhlasit.

Ano. Měla pravdu. Na obálce jsem prostě nebyla já. Nebyla jsem tam taková, jaká opravdu jsem.

Neříkám, že nechodím ráda s dětmi do přírody. Ale …. Za ten rok se změnilo spoustu věcí a já se rozhodla, že už se nebudu schovávat. Že už se nebudu bát.

Co horšího se mi může stát než to, že mě zažaluje? Že k dluhům, které mi po něm zůstaly, přibude ještě další za případný soud? K smíchu.

Ať je systém tabulkový nebo ne, pořád mluvím pravdu a budu ji říkat stále dokola.

A tehdy mi došlo, že je potřeba obal knihy změnit a s ním i název a mé jméno.

Přestala jsem se v jedné vteřině bát.

Rozhodla jsem se.

Díky skvělé fotografce, Silvě Lintimerové, vznikla úžasná obálka, na kterou jsem velmi hrdá.

A název?

Jednoduché.

„Říkal, že mě MILUJE“

…….a pak taky, že nikdo jiný by mě nemiloval, protože nejsem dost dobrá…… a spoustu jiných věcí, které si už ale musíte přečíst v knize „Říkal, že mě MILUJE“ od Daniely Bulířové.

Ani ten černý rolák, přetažený přes ústa, tam není náhodou. Stává se totiž symbolem mého nového projektu zaměřeného na domácí násilí, na který se můžete už brzy těšit.

S láskou

Daniela Bulířová – autorka knihy „Říkal, že mě MILUJE“

PS: Přeji vám z celého srdce, abyste nad svými strachy vždy zvítězili.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Obebírat články

    V případě, že chcete dostávat naše články ihned po zveřejnění stačí vyplnit email :-)

  • Kategorie