ŠIKANA NA PRACOVIŠTI

Koučovala jsem ženu. Skvělou matku, úžasnou manželku a svědomitou pracovnici. Koučovala jsem ženu, která se během pár minut úplně sesypala. Z vyrovnané, sebevědomé a usměvavé ženy byl najednou uzlíček nervů.

Byla zraněná, ponížená, ublížená.
Stala se obětí šikany na pracovišti.
Šikany od přímé nadřízené.

Věděla jsem už z předchozího sezení, že je má klientka velmi schopná a ve svém oboru zastává poměrně prestižní pozici. Proto mě na malou chvíli odhalení šikany zaskočilo. Ale jen na chvilku.

Radka byla totiž tou „hodnou holkou“. Holkou pro všechny a pro všechno, jenom ne pro sebe. Holkou, pro kterou bylo nemyslitelné, dát sebe na první místo. Neuměla to, nikdy ji to nikdo nenaučil. Neměl ji to kdo naučit.

Celé dětství pozorovala maminku, která to sama neuměla. Maminku, která se nechala týrat od svého muže, Radčina otce. Maminku, pro kterou měl každý člověk, ale i zvíře, větší hodnotu, než kterou dokázala dát sama sobě.

Je těžké žít vlastní život s jasně definovanou hodnotou a s vědomím vlastní síly, když vyrůstáte v prostředí bez podpory a pocitu bezpečí.

Radka si byla vědoma jednoho. NIKDY! nebude mít se svým mužem takový vztah, jaký měli mezi sebou její rodiče. O tom byla plně přesvědčena. V tom byla její jistota a to se jí také podařilo. Vybudovala rodinu s milujícím manželem, s milujícím otcem jejich dvou dětí.

Ale v tom všem spěchu, který každodenní život přináší, zapomněla na sebe. Zapomněla na to, že by se měla dát sama před sebou a přede všemi ostatními na první místo. Na místo, kam od narození patří.

Jen tehdy, dáváme-li sebe na první místo, můžeme plně rozvinout svou bezpodmínečnou, zdravou lásku k okolnímu světu.

Jen tehdy, když si vážíme sami sebe, můžeme si vážit druhých.
A to Radka neuměla. A tak, když jí do života vstoupila šéfová, mrcha, hájící jen své zájmy, nastalo Radce peklo.
Buzerace, ponižování, zadávání nesmyslných úkolů a každodenních ataků, se staly součástí jejího života. Přijala to všechno jako nutné zlo.

„Nemůžu přeci odejít z práce.“

„Musím vydělávat.“

„Nenechám ji přeci nad sebou zvítězit.“

„Stydím se veřejně přiznat, že mě v práci šikanuje šéfová.“

Ostatní kolegové to viděli. Chodili za ní a ptali se jí na to, co si s paní inženýrkou udělaly, že po ní jede jako slepice po flusu?
Odpovídala stále dokola, že nic. Že neví, proč se po ní tolik vozí.

A pak začala přicházet únava, častější nevolnosti, pocity úzkosti a tlak na hrudi.

Páteční odpoledne byl svátek. To už na ní nemohla.
Ale přišla neděle a už po obědě se začaly dostavovat pocity úzkosti a strachu.

„Už to zase začne. Ráno tam musím znovu. Už to nevydržím. Ale nemůžu odejít, musím to vydržet. Musím.“

Vstávat do práce v takovém rozpoložení není med.
Radka byla čím dál tím vyčerpanější.
Manžel jí radil, aby z práce odešla.
„Najdeš si něco jiného, nebo půjdeš na pracák. To je jedno. Jen se už prostě nechci dívat na to, jak se tady trápíš kvůli takové .“

Rozebíraly jsme situaci spolu. Ukázaly si všechny možné cesty, které se Radce nabízely. Pojmenovaly jsme společně problém, našly cestu, která byla pro Radku v tu chvíli schůdná, a vydaly se na cestu. Krok za krokem. Pomalu, ale přesto dostatečně rychle, aby se z toho pekla dostala co nejdřív.

Díky tomu si Radka konečně po dlouhých měsících šikany dovolila podívat se na celou situaci s odstupem. Došlo jí, v čem celou tu dobu setrvávala. Pojmenovala své strachy, aby se tak s nimi dokázala snadněji vyrovnat.

Rozhodla se znovu objevit svou vnitřní sílu a postavit se tak bezpráví, které na ní v práci nadřízená vykonávala.
Nebylo to pro ni snadné. Byl to velký vnitřní boj. Přerod z nešťastné a ponižované ženy, na ženu vědomou si vlastní hodnoty. Na ženu, která si už nenechá ubližovat.
Vypracovaly jsme společně akční plán, kterého se Radka mohla držet.

Dala v práci výpověď.
Obrátila se na právní oddělení úřadu práce.
Šéfka jí totiž začala vyhrožovat paragrafy a vyvolala tak další vlnu strachů.
S těmi ji pomohl pracovník právního oddělení úřadu práce, který ji poradil, jak v takových situacích postupovat.

Na šéfovou se chystá kontrola, která už není v naší režii.

A ať už dopadne jakkoliv, je to jedno.

Radka v sobě našla vlastní vnitřní sílu, která jí dopomohla k tomu, aby přeťala okovy šikany v zaměstnání a mohla tak začít žít nový, svobodný život.

Tento příběh uveřejňuji s jejím souhlasem.

Jsem velmi vděčná, že se o něj rozhodla veřejně podělit. Vím, že to pro ni nebylo lehké. Je něco jiného, vybojovat svůj vlastní vnitřní boj a podělit se s tím s dalšími, cizími lidmi. To, proč jsme se rozhodly Radky příběh zveřejnit je prosté.

Lidé se stydí, pokud s nimi někdo zachází tak, jak by neměl. Nikdo nemá právo se k druhým lidem chovat nevhodným, ponižujícím způsobem. Nikdo nemá právo trápit někoho jiného.
A proto, pokud se vám děje něco podobného, jako to s čím se setkala Radka, nebojte se promluvit. Svěřte se někomu, komu věříte.

Hledejte pomoc.

Nebojte se požadovat to, na co máte nárok.

Nebojte se vyžadovat úctu k sobě samému.

Radko, jsem na tebe velmi hrdá!!!

Daniela Bulířová – koučka úspěšných žen a specialistka na budování vnitřní síly.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Obebírat články

    V případě, že chcete dostávat naše články ihned po zveřejnění stačí vyplnit email :-)

  • Kategorie